Každý muzikant si musí ujasnit, kterému hudebnímu žánru se bude věnovat. Různé hudební styly přináší unikátní zkušenosti a umožňují hráči prozkoumat jiné aspekty hudební tvorby a interpretace.

V praxi to znamená velmi odlišné způsoby nácviku a práce s nástrojem; specifický repertoár, hudební partneři a komunity; jiné možnosti hudební seberealizace…

Rozhodněte se pro jednu cestu a v rámci té:

"Cvičte a hrajte jen to, co skutečně použijete!" - Tak pravil jazzman a pedagog Karel Velebný.

1. Cesta JAZZU: "Svoboda, teorie a improvizace"

V jazzu harmonika vyjadřuje nálady a pocity. Těžiště leží ve schopnosti improvizovat, chápat složité harmonie a reagovat na spoluhráče.

Typ hráče: Ideální pro hudebně nadané a kreativní volnomyšlenkáře, kteří se nechtějí vázat k notovým zápisům, protože považují předem stanovenou melodii za svazující a nudnou... Jazzoví hráči věnují ohromné množství času pravidelnému nácviku v zájmu bravurního ovládnutí tónin a pentatonik.

Požadavky: Dokonale zažitá teorie v praxi, cit pro rytmus, hudební kreativita, odvaha a chuť improvizovat.

Vzory: Toots Thielemans, Grégoire Maret, Antonio Serrano, Max De Aloe, Yvonnick Prené, Filip Jers…

Doporučený postup

• Nastudování hudební teorie, především harmonie.
• Praktické ovládnutí stupnic, pentatonik a rozložených akordů.
• Nastudování jazzové improvizace podle škol Jameyho Aebersolda.
• Výukové materiály pro jazzovou chromatiku a učebnice od Yvonnicka Prené nebo Maxe De Aloe; TIP: přehled o kvalitě jednotlivých výukových materiálů si můžete udělat na úložišti SCRIBD.
• Účast na jazzových jamových setkáních a jazzových dílnách.
• Ideální lektor – vystudovaný hráč na klarinet ochotný vyučovat chromatiku nebo kurz od některého zahraničního jazzového chromatikáře: Yvonnicka Prené, Filipa Jerse...
• Poslech mistrů viz vzory.
• Cílová meta – hra s kapelou, jazz-boat, kluby, festivaly, koncerty...

2. Cesta VÁŽNÉ HUDBY: "Noty, preciznost a virtuozita"

Chromatika ve vážné hudbě je koncertním nástrojem, který může znít tam, kde by hrály housle, flétna, klarinet nebo jiný dechový nástroj: sonáty, bachovská klasika, moderní orchestrální kusy...

Typ hráče: Svědomitý muzikant, kterého těší zdokonalování a cizelování techniky. Ponořit se do notového partu přináší radost a vítanou stabilitu.

Požadavky: Dokonalá technika hry, bezchybné čtení not, precizní dynamika a schopnost přesně interpretovat zápis skladatele.

Vzory: Larry Adler, Tommy Reilly, Willi Burger, Sigmund Groven, Gianluca Littera.

Doporučený postup

• Znalost hudební teorie a schopnost číst notový zápis.
• Základní orientace na nástroji podle Školy hry na zobcovou flétnu – Ladislav Daniel.
• Nákup 16kanálkové harmoniky.
• Pokročilejší notové materiály s vážnou hudbou nebo výukové materiály pro flétny; dobrým zdrojem notových materiálů je MuseScore; zahraniční učebnice pro výuku chromatické harmoniky; TIP: přehled o kvalitě výukových materiálů si můžete udělat na úložišti SCRIBD.
• Ideální lektor – vystudovaný hráč na flétnu ochotný vyučovat chromatiku, případně zahraniční lektoři hry na chromatickou harmoniku.
• Poslech mistrů viz vzory.
• Cílová meta – hra s kapelou, orchestrem, festivaly vážné hudby, koncerty…

3. Cesta FILMOVÉ HUDBY: "Emoce, atmosféra a soundtracky"

Skladatelé zbožňují chromatiku pro její obrovskou dávku melancholie, napětí i nostalgie, které se báječně uplatní ve filmových soundtracích (od kultovních dramat přes detektivky až po francouzské romantické komedie).

Typ hráče: Nadšenec do filmové hudby, kterého těší kreativní práce s nástrojem i hra podle not.

Požadavky: Práce s emocemi, tónem a efekty (registrem, vibraty, ohýbáním tónů, souzvuky, vokalizací...) Často se zde nehraje závratně rychle, ale každý tón musí mít svou váhu a správnou barvu.

Vzor: Toots Thielemans (podílel se na řadě slavných filmových soundtracků – k nejznámějším patří film Půlnoční kovboj / Midnight Cowboy); Philip Achille; Lubomír Pleva.

Doporučený postup

Obdobně jako u vážné hudby, jen se specifickým výběrem skladeb k nácviku.

4. Cesta POPU, R&B A SOULU: "Moderní Grooves"

Chromatika skvěle pasuje do moderní populární hudby, funku nebo soulu. Harmonika nehraje jen doprovod, ale funguje jako moderní, energický sólový nástroj. Zaměřuje se na melodické linie a rytmické prvky.

Typ hráče: Ideální pro muzikanty s vytříbeným smyslem pro rytmus a touhou maximálně využít nejrůznějších zvukových efektů, kterých je chromatika schopná.

Požadavky: Perfektní rytmus (smysl pro groove a synkopy), schopnost hrát chytlavé, krátké riffy a frázování blízké zpěvákům.

Vzor: Stevie Wonder – jeho sóla ve For Once in My Life nebo Isn't She Lovely jsou čistá chromatická škola popu a soulu;Grégoire Maret.

Doporučený postup

• Znalost hudební teorie a porozumění popové a R&B harmonii.
• Ovládnutí moll a dur pentatonik, bluesové stupnice, orientace v typických akordových postupech (smyček/grooveů).
• R&B groove, artikulace a bendingu: vokalizace, ohýbání tónů, glissanda, skluzy a vokální ozdoby…
• Studium přepisů sólových linek a riffů od Stevieho Wondera. Výukové materiály od Yvonnicka Prené a Davida Barretta.
• Nácvik s pop/R&B partiturami a akordovými značkami z MuseScore, aplikace iReal Pro (R&B / Soul backingtracky) a cvičení do moderních funk/neo-soul smyček z YouTube nebo Spotify.
• Zvládnutí základů amplifikace: bullet mikrofon, lampové kombo nebo pedály jako delay/reverb/octaver pro moderní "fat" R&B sound.
• Procvičování improvizace - otázka a odpověď.
• Jam-session a praxe v kapele: hra s živou rytmikou (basa + bicí) nebo účast na Funk / Soul / Open Mic večerech, zaměřená na držení groovu, střídání doprovodu a sólování.
• Ideální lektor – pop/R&B saxofonista, ochotný vyučovat chromatiku; online lekce u Yvonnicka Prené nebo Filipa Jerse.
• Poslech mistrů viz vzory.
• Cílová meta – hra s kapelou, kluby, festivaly, koncerty...

5. Cesta AKUSTICKÉ HUDBY: "Písnička a komunita"

Folk, Country, Trampská hudba, Bluegrass, Balady

Chromatika může patřit i na folk-rockové pódium, do bluegrassové kapely nebo být jen parťákem kytary u táboráku. Když kapela nemůže sehnat hráče na dobro, houslistu nebo flétnistu, může sáhnout po chromatikáři. Cení se předehry, sóla, vyhrávky, druhé nebo třetí hlasy. Tato cesta má dva přístupy:

Sluchový a improvizační přístup

Hráč je muzikální, má dobrý hudební sluch i cit pro doprovod zpěváka. Vystačí si s ovládnutím tónin, ve kterých jeho skupina hraje. Dokáže vyplňovat mezery ve zpěvu vkusnými vyhrávkami a na povel "harmonika sólo" improvizovat. Noty zpravidla neřeší, hraje podle sluchu a citu.

"Tabulaturový" přístup

Hráč se učí podle tabulatur nebo not. Každá píseň má danou tóninu a strukturu, předehry i sóla jsou jasně stanoveny. Cílem je dokonalé provedení a sehranost kapely.

Cesta akustické hudby s tabulaturou je přirozenou a rychlou cestou, kterou se vydala naše Škola hry.

Doporučený postup

• Pokračujte na další díl naší Školy hry 🙂