ÚVOD

Základním a nejrozšířenějším typem je 10dírková diatonická harmonika v C dur (Richterovo ladění). Pro úplného začátečníka představuje jasnou volbu: většina učebnic, videokurzů i tabulatur je napsána právě pro toto ladění.

Svůj název "diatonická" získala podle toho, že v základní výbavě obsahuje pouze tóny jedné konkrétní stupnice (omezená řada tónů). Sestava a počet tónů se u různých modelů liší podle toho, zda jde o durové či mollové ladění. Diatonické harmoniky mají různý tónový rozsah – zpravidla od jedné do tří oktáv.

Využití

Mají širokou škálu využití, nejčastěji jsou však spjaty s blues, rockem, country a folkem – tedy se žánry, kde se uplatní akordická hra a charakteristické "ohýbání tónů". Pokud je vaším cílem hrát především čisté, složitější melodie, bývá výhodnější sáhnout po chromatické harmonice.

JAK FUNGUJE

Stavba harmoniky

Hřeben (Comb): Tělo harmoniky rozdělené na jednotlivé vzduchové kanálky. Vyrábí se ze dřeva, kovu (hliník, mosaz), plastu nebo kompozitních materiálů.

Hláskové destičky (Reed plates): Dvě kovové desky připevněné k horní a spodní straně hřebene. Obsahují výřezy s upevněnými jazýčky.

Kovové jazýčky (Reeds): Tenké plátky z mosazi, fosforbronzu nebo nerezové oceli. Při foukání nebo nasávání vzduchu kmitají ve výřezu a vytvářejí zvuk.

Dva jazýčky na otvor: V každém kanálku je jeden jazýček určený pro foukání (blow) a druhý pro nadechování (draw). Horní destička obsahuje jazýčky pro foukání, spodní pro nadechování. 10dírková harmonika tak obsahuje 20 jazýčků – 20 tónů.

Kryty (Cover plates): Vnější plechy (obvykle z nerezové oceli), které chrání vnitřní ústrojí a tvarují rezonanci zvuku.

Poznámka: Na rozdíl od chromatické harmoniky nemá diatonika posuvník (registr) a zpravidla ani ventily (plastové pásky nad hlásky).

Rozsah a technika hry: Diatonika v základním stavu obsahuje pouze tóny dané stupnice. Chybějící chromatické půltóny se získávají speciálními technikami hry: ohýbáním tónu (bending) a přefukováním (overbending – overblows a overdraws). Pokročilý hráč dokáže díky těmto technikám vytvořit z diatonického nástroje plně chromatický nástroj. Známým propagátorem této techniky je např. Howard Levy.

Tvorba tónu

Zvuk vzniká uvnitř nástroje průchodem vzduchu. Vlivem foukání nebo nadechování se kovové jazýčky na hláskové desce rozkmitají a vytvářejí zvukové vlny. Výška tónu závisí na délce a tloušťce jazýčku:

• Dlouhé a silné jazýčky kmitají pomaleji a dávají basy.
• Krátké a tenké jazýčky kmitají rychleji a vytvářejí výšky.

Změnou tvaru ústní dutiny a usměrněním proudu vzduchu lze dosáhnout akustického efektu "ohnutí tónu" a vytvořit tak tóny, které harmonika původně neobsahovala.

Základní dělení diatonik

Podle konstrukce nástroje

• jednohlasá diatonika – bluesová harmonika (dále se budeme věnovat jen tomuto typu);

• dvouhlasé diatoniky – tremolo a oktávové;

Podle rozvržení tónů (ladění) 

Standardní Richterovo ladění (Major Richter)

Absolutní standard a nejrozšířenější typ na světě. Je navrženo tak, aby ve spodní akordové části šlo snadno doprovázet (akordy) a v horní části hrát melodii. Ve spodní oktávě záměrně chybí 4. a 6. stupeň stupnice (v C dur tóny F a A), aby šlo foukat a nadechovat čisté akordy.

"Richterky" jsou nejčastěji durové (méně často mollové nebo v jiných stupnicích). Chce-li harmonikář zahrát tón, který harmonika neobsahuje, musí ovládat techniku "ohýbání tónů". Pro hru v jiné tónině je u diatonik běžné mít více nástrojů v odpovídajících laděních (A, D, G, F atd.).

Alternativní / Speciální ladění

Dnes výrobci (Hohner, Lee Oskar, Seydel...) běžně dodávají diatoniky s pozměněným rozvržením tónů pro různé žánry, aby hráč nemusel tóny složitě ohýbat: 

• Natural Minor (Přirozená moll): vhodná pro mollové písničky, blues, reggae a ska; 
  
• Harmonic Minor (Harmonická moll): má charakteristický orientální, cikánský zvuk; 
• Paddy Richter: úprava Richterova ladění (standardně 2. nadechovaný kanálek a 3. foukaný = stejný tón) => po úpravě 3. foukaný kanálek je zvýšený o celý tón; např. na harmonice C je 3. foukaný kanálek G, ale u Paddy ladění je to A; extrémně populární ladění pro rychlou irskou a lidovou hudbu; 
  
• Country tuning: nadechovaný tón na pátém kanálku je zdvižený o půltón pro snadnější hraní dur stupnic v tzv. druhých polohách (cross harp).

Dva přístupy k technice hry

Obě tyto techniky dosáhnou stejného cíle – jednoho čistého tónu, ale každá otevírá dveře k úplně jiným možnostem. Dnes většina profesionálních hráčů používá kombinaci obou technik, tzv. hybridní přístup:

Hra jednoho kanálku (Puckering / Single Hole)

Rty se našpulí (podobně jako při pískání nebo pití z brčka) a zúženým otvorem směřuje vzduch do jedné konkrétní dírky. Jazyk se nezapojuje.

Výhody: Vhodné pro rychlé melodické linky, přesné a jemné ohýbání tónů (bendy a overbendy).

Použití: Ideální pro začátečníky k rychlé orientaci na nástroji. Mírně pokročilý hráč by však měl postupně přibrat i práci s jazykem, která umožňuje rytmické efekty typické pro diatoniku.

Blokování jazykem (Tongue Blocking)

Harmonika je zasunuta hlouběji do úst a rty objímají 3 až 4 kanálky současně. Jazyk je položený na náustku a zakrývá vedlejší dírky, takže vzduch proudí jen do nezakrytého otvoru (zpravidla na pravé nebo levé straně).

Výhody: Tón zní plněji a zněleji. Umožňuje širokou škálu doprovodných a rytmických efektů: Slap (akordický příraz), Oktávové hraní (hrají pouze krajní dírky, prostřední 2 zakrývá jazyk), Basování (rytmický doprovod jazykem ke hře melodie).

Použití: Nezbytná technika pro Chicago blues, boogie-woogie a tradiční styly.