
Chromatická harmonika
"foukačka s tlačítkem"
Úvod
Základním a nejrozšířenějším typem je 12dírková chromatická harmonika v C dur (v tzv. Solo ladění). Je k dispozici v mnoha provedeních od různých výrobců a je pro ni dostupný nejširší výběr učebnic i tabulatur. Umožňuje zahrát celou chromatickou stupnici (všech 12 půltónů v oktávě; odtud její název), díky čemuž na ni lze zahrát skladbu v jakékoliv tónině na jediném nástroji.
Využití
Chromatická harmonika je ideální pro jazz, klasickou hudbu, pop, folk a další žánry, vyžadující složitější melodické linky a harmonie. Uspořádání tónů na chromatice však nepodporuje akordové hraní v různých tóninách. Pro tento účel slouží diatonické harmoniky.

JAK FUNGUJE
Stavba harmoniky
Hřeben (Comb): Tělo harmoniky rozdělené na jednotlivé kanálky. Vyrábí se ze dřeva, kovu (hliník, mosaz), plastu nebo kompozitu. Výhodný je lehký materiál (nezatěžuje tolik zápěstí, lokty ani ramena), který nenasává vlhkost a snáze se udržuje v čistotě (dřevo bývá problematičtější). Harmoniky s větším tělem (větší rezonanční dutinou) mají obvykle silnější, plnější zvuk.
Hláskové destičky (Reed plates): Dvě kovové desky připevněné k horní a spodní straně hřebene. Obsahují výřezy s upevněnými jazýčky.
Kovové jazýčky (Reeds): Tenké plátky z mosazi, bronzu nebo nerezové oceli. Při foukání nebo nasávání vzduchu kmitají ve výřezu a vytvářejí zvuk.
Čtyři jazýčky na každý otvor: V podstatě jde o dvě diatonické harmoniky spojené v jednom těle nad sebou nebo vedle sebe. Druhá je naladěná o půltón výš: např. C a Cis.
Kryty (Cover plates): Vnější plechy (z nerezové oceli, kompozitu ABS…), které chrání vnitřní ústrojí a tvarují rezonanci zvuku. Na krytu bývá číslování kanálků. Čísla jsou pro začínajícího hráče důležitá; lépe se díky nim na nástroji orientuje.
Registr /posuvník (Slider): Klíčová součást chromatické harmoniky umístěná u nátrubku z pravé strany harmoniky. Stisknutím páčky se posune kovová lišta s otvory, která přesměruje proud vzduchu do druhé sady kanálků (zvýšení o půltón):
- Bez stisknutí páčky: Hraje základní diatonickou stupnici (např. C dur).
- Při stisknutí páčky: Vzduch proudí k jazýčkům naladěným o půltón výš (C#, D#, F#, atd.).
Ventily/prachovky (Windsavers): Malé proužky (obvykle z plastu) umístěné nad jazýčky. Zabraňují úniku vzduchu přes neaktivní jazýčky při foukání nebo nasávání, což zajišťuje vzduchotěsnost a čistší tón.
Před hraním je harmoniku s prachovkami potřeba zahřát na tělesnou teplotu (v dlaních nebo pod paží); v chladné harmonice by teplý dech zkondenzoval na hláskách – prachovka se na vlhký hlásek přilepí a tón přestane hrát nebo vydá opožděný, mlaskavý zvuk.
Tvorba tónu
Zvuk vzniká uvnitř nástroje průchodem vzduchu. Vlivem foukání nebo nadechování se kovové jazýčky na hláskové desce rozkmitají a vytvářejí zvukové vlny. Výška tónu záleží na délce a tloušťce jazýčku:
- Dlouhé a silné jazýčky kmitají pomaleji a vytváří basy.
- Krátké a tenké jazýčky kmitají rychleji a vytváří výšky.
Stejně jako u diatonické harmoniky je možné změnou tvaru ústní dutiny a usměrněním proudu vzduchu vytvořit akustický efekt zvaný bending (ohnutí tónu). Tato technika se u chromatických harmonik ale používá spíše okrajově (pro zvukový efekt). Půltóny se tvoří pohodlněji, přesněji a rychleji stiskem registru.
Základní dělení chromatik
Podle počtu kanálků
Chromatické harmoniky mohou mít různý počet dírek/kanálků: 10, 12, 14, 16. S tímto počtem souvisí počet hlásků (kovových plátků uvnitř harmoniky) a tedy tónový rozsah. V jedné dírce jsou 4 hlásky: jiný tón zazní při foukání, jiný při nádechu a další dva při stisknutém posuvníku (opět při foukání a při nádechu). Odtud čísla, která se u chromatik občas uvádějí: 40, 48, 56 a 64.
- 10 kanálků, 40 hlásků (2,5 oktávy): zmenšená, kapesní verze standardní chromatiky;
- 12 kanálků, 48 hlásků (3 oktávy): absolutní standard, kterému jsou přizpůsobeny výukové materiály a tabulatury; obsahuje 48 tónů v rozsahu od C4 do C7; je ideální volbou pro většinu začátečníků i pokročilých;
- 14 kanálků, 56 hlásků (3,5 oktávy): kompromis mezi 12 a 16 kanálky; přidává několik hlubokých tónů pod C4; je vhodná pro hráče, kteří se už na nástroji orientují;
- 16 kanálků, 64 hlásků (4 oktávy): profesionální model s hlubokou basovou oktávou a celkem 64 tóny (začíná na C3 jako violoncello); využijí ji profesionální hráči jazzu a vážné hudby; nástroj je větší a těžší.
Začátečníkům se nedoporučuje střídat harmoniky různých velikostí - ruce a ústa by si měly zvyknout na jednu velikost nástroje a tu zautomatizovat.
Podle přítomnosti prachovek/ventilů
S prachovkami (Valved): většina chromatik má uvnitř plastové ventilky (windsavery), které utěsňují neaktivní hlásky. Dávají harmonice silný, plný tón a šetří vzduch. Tato harmonika se nehodí pouze při hře ve velmi chladném prostředí (teplý dech kondenzuje na hláskách a prachovky se přilepí na orosené hlásky; některé tóny pak přestávají hrát).
Bez prachovek (Non-valved): tyto chromatiky obvykle spotřebují více vzduchu, ale umožňují lepší práci s hlásky při ohýbání. Bývají vhodnou volbou pro začátečníky, protože lépe odolávají nešetrnému zacházení.
Na obě alternativy si hráč bez problémů zvykne.
Dva přístupy k chromatice
1. Dokonalé ovládnutí jedné chromatiky (C)
Zastáncem prvního přístupu jsou obecně hráči klasické hudby nebo popu a zástupcem tohoto směru je i Franz Chmel:
"Dobrý hráč na chromatiku by se měl snažit dokonale ovládnout chromatiku laděnou do C. Pomáhat si upraveným laděním nepotřebuje."
Tento názor zastává i naše Škola hry. Nebudete proto pro nácvik hry s našimi tabulaturami potřebovat další chromatické harmoniky v jiných laděních. Ovládnete potřebné tóniny na jedné chromatice.
2. Používání více chromatik laděných do různých tónin
Druhý přístup zastávají především bluesoví hráči a hudebníci věnující se irské a skotské hudbě, kteří hrají primárně na diatonické harmoniky a po chromatice sáhnou kvůli možnosti občasně využít registr a přidané zvukové efekty. Zástupcem této skupiny je např. Brendan Power:
"Využívat jen jedno ladění harmoniky hráče zbytečně omezuje ve výrazu a technice."
Kdo zastává tento názor, měl by se nejprve zorientovat ve hře na diatonických harmonikách, a až následně zakoupit chromatiky v laděních, která využije (C, D, A, G...).
Pokračovat na kapitolu 👉
