Úvod

Základním a nejrozšířenějším typem je 12dírková chromatická harmonika v C dur (v tzv. Solo ladění). Je k dispozici v mnoha provedeních od různých výrobců a je pro ni dostupný nejširší výběr učebnic i tabulatur. Umožňuje zahrát celou chromatickou stupnici (všech 12 půltónů v oktávě; odtud její název), díky čemuž na ni lze zahrát skladbu v jakékoliv tónině na jediném nástroji.

Využití

Chromatická harmonika je ideální pro jazz, klasickou hudbu, pop, folk a další žánry, vyžadující složitější melodické linky a harmonie. Uspořádání tónů na chromatice však nepodporuje akordové hraní v různých tóninách. Pro tento účel slouží diatonické harmoniky.

JAK FUNGUJE

Stavba harmoniky

Hřeben (Comb): Tělo harmoniky rozdělené na jednotlivé kanálky. Vyrábí se ze dřeva, kovu (hliník, mosaz), plastu nebo kompozitu.

Hláskové destičky (Reed plates): Dvě kovové desky připevněné k horní a spodní straně hřebene. Obsahují výřezy s upevněnými jazýčky.

Kovové jazýčky (Reeds): Tenké plátky z mosazi, bronzu nebo nerezové oceli. Při foukání nebo nasávání vzduchu kmitají ve výřezu a vytvářejí zvuk.

Čtyři jazýčky na každý otvor: V podstatě jde o dvě diatonické harmoniky spojené v jednom těle nad sebou nebo vedle sebe. Druhá je naladěná o půltón výš: např. C a Cis.

Kryty (Cover plates): Vnější plechy (z nerezové oceli, kompozitu ABS…), které chrání vnitřní ústrojí a tvarují rezonanci zvuku.

Registr /posuvník (Slider): Klíčová součást chromatické harmoniky umístěná u nátrubku z pravé strany harmoniky. Stisknutím páčky se posune kovová lišta s otvory, která přesměruje proud vzduchu do druhé sady kanálků (zvýšení o půltón):

• Bez stisknutí páčky: Hraje základní diatonickou stupnici (např. C dur).
• Při stisknutí páčky: Vzduch proudí k jazýčkům naladěným o půltón výš (C#, D#, F#, atd.).

Ventily/prachovky (Windsavers): Malé proužky (obvykle z plastu) umístěné nad jazýčky. Zabraňují úniku vzduchu přes neaktivní jazýčky při foukání nebo nasávání, což zajišťuje vzduchotěsnost a čistší tón.

Tvorba tónu

Zvuk vzniká uvnitř nástroje průchodem vzduchu. Vlivem foukání nebo nadechování se kovové jazýčky na hláskové desce rozkmitají a vytvářejí zvukové vlny. Výška tónu záleží na délce a tloušťce jazýčku:

• Dlouhé a silné jazýčky kmitají pomaleji a vytváří basy.
• Krátké a tenké jazýčky kmitají rychleji a vytváří výšky.

Stejně jako u diatonické harmoniky je možné změnou tvaru ústní dutiny a usměrněním proudu vzduchu vytvořit akustický efekt zvaný bending (ohnutí tónu). Tato technika se u chromatických harmonik ale používá spíše okrajově (pro zvukový efekt). Půltóny se tvoří pohodlněji, přesněji a rychleji stiskem registru.

Základní dělení chromatik

Podle počtu kanálků

• 10 kanálků (2,5 oktávy): zmenšená, kapesní verze standardní chromatiky;
• 12 kanálků (3 oktávy): absolutní standard; obsahuje 48 tónů v rozsahu od C4 do C7; je ideální volbou pro většinu začátečníků i pokročilých;
• 14 kanálků (3,5 oktávy): kompromis mezi 12 a 16 kanálky; přidává několik hlubokých tónů pod C4;
• 16 kanálků (4 oktávy): profesionální model s 64 tóny; má rozšířený hluboký rozsah – celou spodní oktávu (začíná na C3 jako violoncello); je oblíbený v klasické hudbě a jazzu;

Podle přítomnosti prachovek/ventilů

S prachovkami (Valved): většina chromatik má uvnitř plastové ventilky (windsavery), které utěsňují neaktivní hlásky. Dávají harmonice silný, plný tón a šetří vzduch;

Bez prachovek (Non-valved): tyto chromatiky obvykle spotřebují více vzduchu, ale umožňují lepší práci s hlásky při ohýbání.

Dva přístupy k chromatice

1. Dokonalé ovládnutí jedné chromatiky (C)

Zastáncem prvního přístupu jsou obecně hráči klasické hudby nebo popu a zástupcem tohoto směru je i Franz Chmel:

"Dobrý hráč na chromatiku by se měl snažit dokonale ovládnout chromatiku laděnou do C. Pomáhat si upraveným laděním nepotřebuje."

Tento názor zastává i naše Škola hry. Nebudete proto pro nácvik hry s našimi tabulaturami potřebovat další chromatické harmoniky v jiných laděních. Ovládnete potřebné tóniny na jedné chromatice.

2. Používání více chromatik laděných do různých tónin

Druhý přístup zastávají především bluesoví hráči a hudebníci věnující se irské a skotské hudbě, kteří hrají primárně na diatonické harmoniky a po chromatice sáhnou kvůli možnosti občasně využít registr a přidané zvukové efekty. Zástupcem této skupiny je např. Brendan Power:

"Využívat jen jedno ladění harmoniky hráče zbytečně omezuje ve výrazu a technice."

Kdo zastává tento názor, měl by se nejprve zorientovat ve hře na diatonických harmonikách, a až následně zakoupit chromatiky v laděních, která využije (C, D, A, G...).